Milosrdenství očišťuje srdce

V jednom městě, kam Ježíš přišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl tváří k zemi a prosil ho: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“13On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned se jeho malomocenství ztratilo.14Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: „Ale jdi,“ pravil, „ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“15Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

„Pane chceš-li, můžeš mě očistit!“ (Lk 5,12) – taková je prosba, kterou se na Ježíše obrátil malomocný. Tento muž nežádal jenom své uzdravení, nýbrž „očištění“, to znamená celkové uzdravení těla i srdce. Lepra byla považována za formu Božího prokletí, za hlubokou nečistotu. Malomocný se musel zdržovat daleko ode všech, neměl přístup do chrámu a na žádnou bohoslužbu. Byl vzdálen od Boha i od lidí. Takový život byl tristní.

Navzdory tomu však onen malomocný nekapituloval ani před nemocí, ani před opatřeními, která z něho činila vyděděnce. Aby se dostal k Ježíši, nebál se porušit zákon a vstoupil do města, což mu bylo jako malomocnému rovněž zapovězeno, a když jej nalezl „padl tváří k zemi a prosil ho: Pane, chceš-li, můžeš mě očistit“ (v.12). Toto vše, co tento muž považovaný za nečistého učinil, je výrazem jeho víry! Uznává Ježíšovu moc, je si jist, že ho může uzdravit a že všechno závisí na Jeho vůli.

Tato víra je silou, která mu umožnila zlomit každou konvenci a usilovat o setkání s Ježíšem. Poklekl před ním a nazval jej „Pánem“. Prosba malomocného ukazuje, že předstupujeme-li před Ježíše, není třeba dlouhých promluv. Stačí pár slov, jen když jsou provázena plnou důvěrou v Jeho všemohoucnost a v Jeho dobrotu. Svěřit se vůli Boží totiž znamená odevzdat se Jeho nekonečnému milosrdenství. Já se vám také osobně svěřím. Večer nežli se uložím do postele, modlím se krátce takto: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit!“ A modlím se pak pětkrát Otče náš, za každou Ježíšovu ránu, protože Ježíš nás očistil ranami. A když to dělám já, můžete doma říkat i vy: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit!“, myslet na Ježíšovy rány a říci Otče náš za každou z nich. A Ježíš nás vždycky očistí.

Ježíš byl tímto mužem hluboce pohnut. Markovo evangelium zdůrazňuje, že „s ním měl soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho řekl mu: »Chci, buď čistý!« (Mk 1,41). Ježíšova slova jsou provázena gestem a činí jeho učení výmluvnějším. Narozdíl od nařízení Mojžíšského zákona, který zakazoval malomocnému, aby se přiblížil (srov. Lv 13,45-46), Ježíš vztáhnul ruku a dokonce se jej dotknul. Kolikrát my potkáme chudého, který nám jde vstříc! Můžeme být také velkodušní, můžeme mít soucit, ale obvykle se jej nedotkneme. Nabídneme mu minci, ale vyhneme se tomu, abychom se jej dotkli rukou. Zapomínáme, že je tělem Krista! Ježíš nás učí, abychom se nebáli dotknout chudých a vyděděných, protože On je v nich. Dotknout se chudého nás může očistit od pokrytectví a jeho stav nás zneklidní.

Dotýkat se vyloučených. Dnes mne tady doprovázejí tito mladíci. Mnozí si o nich myslí, že by bylo lépe, kdyby ve své zemi zůstali, ale také si tam mnoho vytrpěli. To jsou naši uprchlíci, kteří jsou mnohými považovány za vyloučené. Prosím vás, toto jsou naši bratři. Křesťan nikoho neodepisuje, přizná místo všem a nechá přijít všechny.

Jakmile Ježíš uzdravil nemocného, nařídil mu, aby o tom nikomu neříkal, ale „ukázal se knězi a přinesl oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš – jim na svědectví“ (v.14). Toto Ježíšovo nařízení ukazuje přinejmenším tři věci.

Za prvé: milost, která v nás působí, nehledá senzace. Obvykle působí diskrétně a neokázale. Hojí naše rány a vede nás po cestě svatosti trpělivým utvářením našeho srdce podle Srdce Pánova, aby si tak stále více osvojovalo Jeho myšlení a Jeho cítění.

Za druhé: oficiálním ověřením uskutečněného uzdravení kněžími a přinesením odčiňující oběti je malomocný opět začleněn do společenství věřících a do života společnosti. Tímto opětovným začleněním se dovršuje jeho uzdravení. Jak sám prosil, je nyní plně očištěn!

Tím že se ukázal kněžím, vydává jim malomocný svědectví o Ježíši a Jeho mesiášské autoritě. Síla soucitu, se kterým Ježíš uzdravil malomocného, vedla víru tohoto muže k otevření se misijnímu poslání. Byl vyloučen, ale nyní je jedním z nás.

Pomysleme na svoje ubohosti. Každý má ty svoje. Přemýšlejme poctivě. Kolikrát je skrýváme pod přetvářkou „dobrých způsobů“. Právě tehdy je nezbytné, abychom sami poklekli před Bohem a prosili: „Pane, chceš-li, očisti mne!“ A čiňte tak každý večer, než se uložíte ke spánku. A nyní řekněme tuto krásnou modlitbu všichni společně: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit!“.

Převzato z: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=24010

Komentáře k tomuto článku

Přidat nový komentář