Papež František o muslimech a dalších tématech

Papež František na tiskovce při návratu z Afriky

Podpora procesu smíření ve Středoafrické republice, vztahy s islámem a odsouzení fundamentalismu, africké mučednictví, ale také krásy a síla tohoto světadílu. Jasná slova o zcizení interních vatikánských dokumentů a vatikánské korupci a rozhodující role Benedikta XVI. v jejím odhalení. Klimatologická konference v Paříži, příští apoštolské cesty, zásadní úloha svobodného a profesionálního tisku. To vše a mnohé další obsahovaly odpovědi papeže Františka na dvanáct otázek novinářského doprovodu během zpátečního letu z hlavního města Středoafrické republiky Bangui do Říma. Jako tradičně kladl první dotaz zástupce jedné z hostitelských zemí, v tomto případě keňský novinář Bernard Namuname z deníku Kenya Daily Nation.

1. Sedmnáct procent populace vlastní 80% světového bohatství

V Keni jste navštívil chudé rodiny ve slumu Kangemi a promluvil k mladým lidem na sportovním stadionu. Jejich příběhy mluvily o nedodržování základních lidských práv, jakým je kupříkladu přístup k pitné vodě, a o sociálním vyloučení v důsledku lidské lakoty a korupce. Co jste zakoušel, když jste jim naslouchal, a jak zamezit těmto nespravedlnostem?

Papež: „O tomto problému jsem mluvil nejméně třikrát, a to velmi důrazně. Bylo to při prvním setkání hnutí neformální ekonomiky ve Vatikánu, poté při jejich druhém setkání v bolivijském Santa Cruz a konečně také v dokumentech Evangelii Gaudium a především v Laudato si´. Nemám dobrou paměť na statistiky, a proto vás prosím, abyste nebrali jako platný fakt to, co teď uvedu. Mám však pocit, že osmdesát procent světového bohatství je v rukou sedmnácti procent populace. Nevím, zda je to pravda, avšak pravdě se tento údaj určitě blíží, protože odpovídá skutečnosti. Pokud znáte přesné statistiky, opravte mne, prosím. Vládne hospodářský systém, jehož středem jsou peníze, bůžek peněz. Vzpomínám si na jednoho významného diplomata, který nebyl katolík a řekl mi francouzsky tuto větu: Upadli jsme do modloslužby peněz. Dokud bude systém takto nastaven, svět v něm bude pokračovat. Ptal jste se, co jsem cítil při poslechu svědectví mladých lidí a v Kangemi, kde jsem jasně hovořil o lidských právech. Cítil jsem bolest. A myslel jsem na to, proč si toho všeho lidé nevšímají…Cítil jsem velkou bolest. Včera jsem kupříkladu navštívil dětskou nemocnici v Bangui – jedinou v celém městě a celé Středoafrické republice! Na tamním oddělení intenzivní péče nemají kyslíkové přístroje. Bylo tam hodně podvyživených dětí, opravdu mnoho. Paní doktorka mi řekla: Tyto děti většinou zemřou, protože mají silnou malárii a jsou podvyživené. Nechci tu kázat, ale Pán svůj lid – Izraelský lid – vždycky za modloslužebnictví káral. Takové pokárání je však Božím slovem, které přijímáme a ctíme. Modloslužebnictvím ztrácejí muž či žena svoji identitu, své bytí Božích dětí a raději si hledají bůžka podle vlastních měřítek. A to je pouhý začátek. Pokud se lidstvo nezmění, budou nadále trvat bída, tragédie a války, a děti budou nadále umírat kvůli hladu a nespravedlnostem. Na co myslí tito lidé, kteří mají v rukou osmdesát procent veškerého bohatství? Toto není komunismus, nýbrž pravda. A pravdu není lehké vidět. Děkuji vám za tuto otázku, protože v ní je obsažen život.“

2. Afrika byla pro mne překvapením

Také druhá otázka zazněla z úst keňského novináře. Mumo Makau z rozhlasové stanice Radio Capital se ptal, jaký okamžik africké cesty se papežovi vryl do paměti. Vrátí se Svatý otec na africký světadíl? A kam povedou jeho příští cesty?

Papež: „Začněme od konce. Pokud vše dobře dopadne, příští cesta povede do Mexika, ale datum ještě nebylo upřesněno. Za druhé – zda se vrátím do Afriky? Nevím, jsem starý a cesty jsou náročné. A první otázka – jaký moment cesty mne nejvíce zasáhl…Tady myslím na ony radostné a oslavující zástupy, na schopnost slavit i s prázdným žaludkem. Afrika pro mne byla překvapením. Pomyslel jsem si – Bůh nás překvapuje, ale Afrika také. Těch okamžiků tedy bylo mnoho. Zástupy lidí, které vnímají, že je někdo navštívil. Mají obrovský smysl pro pohostinnost. Ve všech třech zemích jsem pocítil tento smysl pro přijetí, štěstí z návštěvy. Jinak má každá z těchto zemí svou identitu. Keňa je modernější a rozvinutější. Uganda má mučednickou identitu – její lid, katolíci i anglikáni - uctívá mučedníky a má odvahu položit život za veliké ideály. Byl jsem ve dvou svatyních – nejprve anglikánské a pak katolické – kde je hmatatelná tato národní totožnost v paměti mučedníků. A potom Středoafrická republika se svou touhou po míru, smíření a odpuštění. Ještě před čtyřmi lety žili jako bratři – katolíci, protestanti a muslimové společně. Včera jsem navštívil evangelíky, kteří odvádějí dobrou práci a večer pak přišli na mši. Dnes jsem šel do mešity, pomodlil jsem se tam, a imám pak nasedl na papamobil, aby projel sportovním stadionem. Právě takováto malá gesta jsou potřebná, protože je tam malá skupinka, která o sobě prohlašuje, že je křesťanská, ale je velmi násilná. Neznám dobře tamní situaci, ale není to tzv. Islámský stát, je to jiná skupina. Středoafričané ale chtějí mír. Půjdou k volbám, ustavili prozatímní stát, zvolili si starostku Bangui za přechodnou prezidentku, která nyní vyhlásí volby. Usilují o vzájemný mír a usmíření, netouží po nenávisti.“

3. Role svobodného tisku při potírání korupce

Poté se ujal slova Philip Pulella z agentury Reuters. Zmínil se o kauze Vatileaks a o papežově výroku z jedné ugandské promluvy, že korupce existuje všude, včetně Vatikánu, a zeptal se: Jakou roli má při potírání této korupce, ať už je kdekoli, svobodný a laický tisk?“

Papež: „Svoboda a profesionalita tisku jsou pro mne důležité, ať už jde o laický anebo konfesní tisk. Podstatné je být profesionální a nemanipulovat se zprávami. Když tisk pranýřuje nespravedlnost a korupci, dělá dobrou práci, protože na ně upozorní a zodpovědné osoby s tím musí nějak naložit – soudní anebo jinou cestou. Profesionalita tisku ovšem vyžaduje celistvé seznámení s problémem, aniž by upadala do tří běžných hříchů – mylné informace, očerňování a pomluvy. Když zpráva uvede jen polovinu faktů, a nikoli také druhou polovinu, když tisk člověka očerňuje – ať již pravdivě nebo nepravdivě – a když danému člověku ubírá na cti, dochází k atentátu na profesionalitu tisku. Tu však potřebujeme, stejně jako spravedlnost – věci se mají tak a tak…Stejně tak při informování o korupci je nutné říci – ano, byly tam takové či jiné případy…Pokud je novinář skutečně profesionální a dopustí se omylu, dokáže se omluvit. Tak jsem si to alespoň myslel, ale zjistil jsem, že to tak není. Když se k práci přistupuje odborně, daří se, a to je velmi důležité.“

4. Náboženskému fundamentalismu chybí Bůh

Zaměstnankyně francouzské katolické televize Philippine de Saint-Pierre se vrátila k událostem v Paříži. V Bangui jste ocenil platformu dialogu, kterou vytvořili tamní arcibiskup, imám a evangelický pastor, řekla Svatému otci. Víme však, že náboženský fundamentalismus ohrožuje celou planetu. Myslíte si, že by náboženští představitelé měli více zasáhnout na politickém poli?, ptala se francouzská novinářka.

Papež: „Nesouhlasím s přímým vstupem do politiky. Ať kněz dělá kněze, a stejně tak pastor, imám i rabín, protože to je jejich povolání. Do politiky se však zasahuje také nepřímo hlásáním hodnot – opravdových hodnot. Jednou z největších je vzájemné bratrství. Jsme všichni Boží děti, máme téhož Otce. V tomto smyslu je třeba razit politiku jednoty, smíření a tolerance – toto slovo se mi nelíbí, ale musím je užít – ovšem nejenom tolerance, nýbrž také soužití a přátelství! Fundamentalismus je nemoc společná všem náboženstvím. Mezi katolíky jsou někteří – či spíše mnozí – kteří věří, že jsou vlastníky absolutní pravdy. Házejí na druhé špínu svými pomluvami a očerňováním a velmi tím škodí. Říkám to, protože se jedná o mou církev, a také o nás všechny. Je třeba s tím bojovat. Náboženský fundamentalismus není náboženský, protože mu chybí Bůh. Je to modloslužba stejně jako idolatrie peněz. Jako náboženští představitelé máme vstupovat do politiky v tom smyslu, že budeme přesvědčovat lidi s těmito tendencemi. Fundamentalismus vždy končí tragédií anebo zločiny a je velmi špatný, avšak vyskytuje se tak trochu ve všech náboženstvích.“

5. Případ odcizení interních vatikánských dokumentů

Také zástupkyně televizního kanálu Italské biskupské konference, Cristiana Caricato, se zajímala o proces s osobami, obviněnými z krádeže interních vatikánských dokumentů. Proč byli mons. Vallejo Balda a Francesca Chaouqui jmenováni do komise, která se zabývala hospodářskou reformou. Stala se tu chyba?

Papež: „Myslím, že se tu stala chyba. Mons. Vallejo Balda vstoupil do komise z pozice úřadu, který dosud zastával, byl sekretářem Prefektury ekonomických záležitostí Svatého stolce. Co se týče druhého jmenování, nejsem si jist, ale myslím, že tuto ženu přivedl mons. Vallejo Balda jako svou známou z oblasti hospodářských vztahů. Když komise ukončila svou práci, někteří její členové dále pracovali ve Vatikánu. Vallejo Balda zůstal na svém předchozím místě. Paní Chaouqui nebyla dále zaměstnána a některé hlasy tvrdí, že se kvůli tomu zlobí. Soudci nám řeknou pravdu o jejich záměrech a jak vše provedli…Pro mne to nebylo překvapení, které by mne obralo o klidný spánek. Poukázali totiž na práci, kterou jsme zahájili s Radou devíti kardinálů, zaměřenou na hledání korupce a dalších věcí, které nejsou v pořádku. Chtěl bych zde říci něco, co se netýká oněch jmenování, ale slova korupce, které vyslovil jeden ze dvou keňských mladých lidí. Třináct dní před smrtí sv. Jana Pavla II. vedl tehdejší kardinál Ratzinger křížovou cestu a mluvil o „špíně v církvi“. To on ji pranýřoval! Jako první! Ve velikonočním oktávu – na Velký pátek – pak umírá Jan Pavel II. a kard. Ratzinger se stal papežem. Při mši za volbu nového papeže, pro eligendo Pontifice, jako děkan kardinálského sboru mluvil rovněž na toto téma, a my jsme jej zvolili pro svobodu, s jakou tyto věci říkal. Korupce je tedy ve Vatikánu cítit už od té doby. Co se týče probíhajícího soudu, žádal jsem soudce o konkrétní obvinění, protože pro obhajobu je důležitá formulace konkrétní obžaloby. Nečetl jsem, jak byla obžaloba odborně sestavena. Chtěl jsem, aby se soud uzavřel do osmého prosince, tedy do zahájení Roku milosrdenství, myslím však, že to nebude možné. Chtěl bych totiž, aby obhájci měli dostatek času a svobody na obhajobu. Tolik tedy k volbě zmíněné komise. Korupce však pochází zdaleka…“

Co máte v úmyslu dělat, aby se takové epizody už neopakovaly?

Papež: „Hm…děkuji Bohu, že už tu není Lucrezia Borgia (smích). Nevím, budeme pokračovat v úklidu s kardinálskou komisí…Děkuji.“

6. O politické situaci v Argentině

Kolumbijský rozhlasový novinář Néstor Pongutá obrátil papežovu pozornost k latinskoamerickému dění. Zajímal jej Františkův názor na tamní politické změny, včetně Argentiny, kde po dvanácti letech kirchnerismu nastoupil prezident Macri.

Papež: „Poslechl jsem si několik názorů, ale skutečně nevím, co bych v tuto chvíli řekl o této nové geopolitice. V mnoha latinskoamerických zemích existují obdobné problémy, nevím ale, proč a jak začaly. Pravdou je, že tu probíhají změny, avšak neumím je vysvětlit.“

7. AIDS a prezervativ (Jürgen Baez z DPA, Jihoafrická republika)

Svatosti, AIDS devastuje Afriku. Terapie dnes mnoha lidem pomáhá žít déle, ale epidemie pokračuje. Jenom v Ugandě se loni nakazilo dalších 135 tisíc lidí. V Keni je situace ještě horší. AIDS je první příčinou smrti mezi mladými Afričany. Setkal jste se s dětmi, které jsou HIV pozitivní, a vyslechl jste pohnuté svědectví v Ugandě. Avšak mluvil jste o tom velmi málo. Víme, že zásadní je prevence. Víme také, že prezervativ není jediný prostředek k zastavení epidemie. Víme však, že je důležitou součástí odpovědi. Nepřišel snad už čas ke změně postoje církve v této věci? Povolit užití prezervativu, aby se předešlo další nákaze?

Papež: „Otázka se mi zdá příliš podružná a také poněkud stranická. Ano, je to jedna z metod. Morální učení církve je myslím v tomto ohledu poněkud zaskočeno. Jde o páté či šesté přikázání? Obranu života anebo o pohlavní styk otevřený životu? Toto však není problém. Problém je mnohem větší. Tato otázka mi připomíná tu, kterou kdysi položili Ježíšovi: „Řekni nám, Mistře, je dovoleno uzdravovat v sobotu!“ Uzdravovat je povinnost!.. Je tu otázka, zda je dovoleno uzdravovat, ale podvyživenost, vykořisťování lidí, otrocká práce, nedostatek pitné vody – toto jsou problémy. Neptejme se, zda je dovoleno použít na malou ránu tu či onu náplast. Velkou ranou je sociální nespravedlnost, nespravedlnost vůči životnímu prostředí, nespravedlnost vykořisťování a podvyživenosti. To existuje. Nerad zacházím do kasuistických úvah, když lidé umírají pro nedostatek vody, z hladu a kvůli devastaci životního prostředí. Až budou všichni uzdraveni nebo až se nebudou vyskytovat tragické nemoci způsobené člověkem jak sociální nespravedlností, tak kvůli honbě za větším ziskem – mám na mysli obchod se zbraněmi – když tyto problémy nebudou, pak je myslím možné se ptát, zda je dovoleno uzdravovat v sobotu. Proč se nadále vyrábějí zbraně a obchoduje se s nimi? Války jsou příčinou největší úmrtnosti. Řekl bych, nemysleme na to, zda je dovoleno uzdravovat v sobotu či nikoliv. Řekl bych lidstvu: konejte spravedlnost a až budou všichni uzdraveni, až nebude na tomto světě nespravedlnost, můžeme mluvit o sobotě.“

8. Sestřelení ruského letadla Tureckem, postoj Vatikánu a případná papežova návštěva Arménie (Marco Ansaldo – La Repubblica)

Ano, Svatosti, chci Vám položit otázku tohoto typu. V uplynulém týdnu se média soustředila na dvě velké události. Jednou byla Vaše návštěva Afriky – a jsme zajisté rádi, že se z každého hlediska skončila velkým úspěchem; druhou je krize na mezinárodní úrovni, ke které došlo mezi Ruskem a Tureckem, kdy Turecko sestřelilo ruské letadlo, které vstoupilo na 17 sekund do jeho vzdušného prostoru. Potom obvinění, chybějící omluvy na jedné i na druhé straně, a zažehnutí krize, které upřímně řečeno nebylo zapotřebí v této „rozkouskované třetí světové válce“, o které mluvíte. Moje otázka zní: jaký je postoj Vatikánu? A kromě toho bych se chtěl zeptat, zda přemýšlíte o tom, že navštívíte Arménii u příležitosti 101. výročí tamějších události, které připadá na duben příštího roku, jak jste učinil minulý rok v Turecku.

Papež: „Loni jsem přislíbil třem (arménským) patriarchům, že přijedu. Slib tady je. Nevím, zda to bude možné, ale slib jsem učinil.


Potom války. Války se vedou kvůli ambicím – nemluvím o válkách vedených spravedlivě v obraně před agresorem porušujícím spravedlnost – nýbrž o válkách, které jsou „průmyslem“! V dějinách jsme viděli mnohokrát, že se nějaký stát se špatnou ekonomickou bilancí pustí do války a odstraní schodek. Válka je podnik, podniká se zbraněmi. Vyrábějí si teroristé zbraně? Možná nějakou drobnou ano. Kdo jim dává zbraně, aby vedli válku? Je zde celá síť zájmů a za ní jsou peníze nebo moc. Imperiální nebo konjunkturní moc… My jsme ve válce již roky a stále více: těch „kousků“ je stále méně a zvětšují se. Co si o tom myslím? Nevím, co myslí Vatikán(s úsměvem) ale co si myslím já: války jsou hřích proti lidskosti, ničí lidstvo, jsou příčinou vykořisťování, obchodu s lidmi a mnohého dalšího. Je třeba to zastavit. V OSN jsem dvakrát – tady v Keni a v New Yorku – řekl, aby jejich práce nebyla deklarativním nominalismem, ale aby byla efektivní. Dělají mnoho, tady v Africe jsem viděl jak pracuje mírový sbor OSN… To však nestačí. Války nejsou od Boha. Bůh je Bohem pokoje. Bůh učinil svět a všechno učinil krásným a potom podle biblického podání zabije bratr bratra. První válka, první světová válka byla mezi bratry. Nevím. Toto mne napadá a říkám to s velkou bolestí…“

9. Konference o klimatu v Paříži - COP21 ( Francois Beaudonnet z France Télévision)

Svatý otče, dnes (30.11). začíná v Paříži konference o klimatických změnách. Vynaložil jste velké úsilí k tomu, aby to vedlo k dobrému. Čekáme od tohoto světového summitu hodně. Jsme si jistí, že bude počátkem řešení?

Papež: Já si nejsem jistý, ale mohu Vám říci, že teď anebo nikdy! Od té první (konference), která byla myslím v Tokiu, až do té nynější se toho udělalo velmi málo a každý rok jsou problémy horší. Když jsem mluvil na jednom setkání s univerzitními profesory o tom, jaký svět chceme zanechat svým dětem, jeden z nich mi řekl: „Vy jste si jist, že toto pokolení bude mít děti?“ Jsme na hranici! Jsme na pokraji sebevraždy, mám-li užít silného slova. Jsem si jist, že téměř všichni, kdo jsou v Paříži na COP21 si to uvědomují a chtějí něco dělat. Předevčírem jsem četl, že v Grónsku ubylo ledovců o miliardy tun. V Tichém oceánu je země, která si kupuje půdu v jiné zemi, aby se tam přestěhovala, protože za dvacet let už nebude existovat. Ne, já důvěřuji. Důvěřuji v tyto lidi, že něco udělají, protože jsem si jistý, že mají dobrou vůli jednat, a doufám, že tomu tak bude. A modlím se za to.

10. O muslimech (Delia Gallagher ze CNN)

Projevil jste mnohokrát úctu a přátelství k muslimům. Ptám se: co mají islám a učení proroka Mohameda říci dnešní době?

Papež: „Nerozumím dobře otázce… (o.Lombardi tlumočí). Ano, je možné vést dialog, mají hodnoty. Spoustu hodnot. Mají mnohé a konstruktivní hodnoty. Mám také zkušenost s přátelstvím a přátelství s muslimem je silné slovo. Přátelím se s jedním muslimem, který je činitelem mezinárodní organizace. A můžeme spolu mluvit: on má svoje hodnoty, já mám svoje. On se modlí, já se modlím. Spousta hodnot. Například modlitba, půst, náboženské hodnoty a další hodnoty. Není možné smazat jedno náboženství, protože v určitém historickém okamžiku zahrnuje určité nebo mnohé skupiny fundamentalistů. Je pravda, že války mezi náboženstvími v dějinách vždycky byly. Také my musíme žádat o odpuštění. Kateřina Medicejská nebyla světice! Třicetiletá válka! Bartolomějská noc! I my musíme prosit o odpuštění za fundamentalistické extremismy a náboženské války. – Oni však mají hodnoty, je možné s nimi vést dialog. Dnes jsem byl v mešitě, modlil jsem se. Také tamější imám chtěl spolu se mnou jít na nevelký stadion, kam se mnozí nevešli… a na papamobilu byl vedle papeže imám. Bylo možné společně mluvit. Jako všude existují lidé, kteří mají náboženské hodnoty, a lidé, kteří je nemají… Avšak kolik válek, nejenom náboženských jsme vedli my křesťané? Vyplenění Říma (sacco di Roma) neudělali muslimové! Oni mají hodnoty, mají hodnoty.“

11. Příští cesta do Latinské Ameriky (Marta Calderón z Catholic News Agency)

Svatosti, víme, že pojedete do Mexika. Rádi bychom se o této cestě dověděli více a také, zda navštívíte i další země, které mají problémy jako Kolumbie anebo jiné Latinskoamerické země, např. Peru?

Papež: „Víš, cesty v mém věku nedělají dobře. Je možné je podniknout, ale poznamenávají.. Nicméně, do Mexika pojedu. Především navštívím Matku Boží, protože je Matkou Ameriky. Proto pojedu do Mexico City. Kdybych nejel ke Guadaloupské Panně, nejel bych do Mexica City. Kritériem cesty je navštívit tři či čtyři města, kde papež ještě nikdy nebyl. Ale do Mexika pojedu kvůli Matce Boží. Potom do Chiapas na jih, na hranici s Guatemalou, dále do Morella a patrně cestou zpět do Říma se zastavím na den či méně v Ciudad Juarez. Pokud jde o cestu do ostatních latinskoamerických zemí, tak v roce 2017 jsem pozván do Aparecidy, k další patronce Ameriky portugalsky mluvících – protože jsou dvě… A odtud pak bude možné navštívit další zemi. Sloužit mši v Aparecidě a potom.. nevím, nejsou žádné plány.“

12. Co si myslí o Africe (Mark Masai z National Media Group z Keni)

Nejprve chci poděkovat za návštěvu Keni a Afriky. A čekáme, že přijedete do Keni znovu, ale odpočinout si, ne pracovat. Tato návštěva byla první a všichni si dělali starost s bezpečností. Co byste řekl světu, který si myslí, že Afrika je pouze zraňována válkami a plná zkázy?

Papež: „Afrika je oběť. Afrika byla vždycky vykořisťována jinými mocnostmi. Z Afriky byli do Ameriky prodáváni otroci. Existují mocnosti, které se snaží přivlastnit obrovské africké bohatství. Nevím, ale možná, že Afrika je vůbec nejbohatší kontinent. Nemyslí však na to, jak pomoci této zemi, aby rostla, mohla pracovat a všichni měli práci… Toto je vykořisťování! Afrika je mučednice. V dějinách je mučednicí vykořisťování. Ti co říkají, že v Africe jsou samé kalamity a války, patrně nechápou škodu, kterou zasazují lidstvu určité koncepce rozvoje. Proto mám rád Afriku, protože je obětí jiných mocností.“

Na závěr pak ještě novinářka z Paris Match předala papeži Františkovi knihu, kterou časopis vydal k pařížské konferenci a kterou dostanou všichni hlavy států. Kniha obsahuje fotografie zachycují problematiku životního prostředí.

Potom o. Lombardi jménem všech novinářů poděkoval za hodinu trvající tiskovou konferenci a papež jim řekl:

Papež: „Já děkuji vám za vaši práci! Nyní bude oběd, ale vy prý se budete postit, budete pracovat na tomto interview! Děkuji vám za vaši práci, za vaše otázky a za váš zájem. Dodám jen, že ve svých odpovědích říkám, co vím, a to, co nevím, neříkám, protože nevím. Nevymýšlím si. Mockrát děkuji. Děkuji.“

Česká sekce RV
Převzato z: www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22852

Komentáře k tomuto článku

Přidat nový komentář